Jinak jediný způsob, jak v budoucnu začít trochu přemýšlet, než postavíme jakoukoliv sochu, je zákaz boření jakýchkoliv soch. Vypovídají o nás víc, jak všechny sto krát přepsané historie...;-)))

A vyhlásit světový mír

Vždyť jde jen o pitomý symbol

A pan Sõcz si při tom nevšiml, že ruská vejce se fakt už neprodávají, už je přejmenovali...;-)) a to je to hlavní a vždy to Čechách bylo a bude, tedy i u těch soch...;-))

I v r. 1968 byla přejmenována na Henryho vejce.

Inu, koho vejce jíš, toho píseň zpívej.

Článek je pojat zevrubně, leč pouze vnějškově. Je potřeba se podívat trochu do historie, abychom pochopili, čemu se říká "duch doby".

V r. 1952 začala stavba mnohem monumentálnějšího díla v Praze na Letné, viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stalin%C5%AFv_pomn%C3%ADk

Byl přivezen model od arch. Švece a debatovalo se, v jakém měřítku má sousoší být vytesáno. S. akademik Zdeněk Nejedlý, byv tam dovezen na vozíčku, prohlásil: "Já chci, aby byl vidět až z Kolína". To mu souzi rozmluvili. Opodál stáli dva sovětští poradci, kteří dávali svým výrazem lehký nesouhlas, neb už tušili. Nicméně v r.1955 bylo slavnostní odhalení, viz wiki.

Ale Boris Chruščov, který upozornil na Stalinův kult osobnosti (a současně u nás objevil Karla Čapka, ještě v roce 1961 uváděného v učebnicích jako buržoasního pisálka Hradu) tak nějak způsobil, že v r. 1962 byl pomník odstřelen a arch. Švec ukončil svůj život v podzemí pomníku. Podrobnou historii a "legrácky" ze stavby i likvidace mi mnohem později vyprávěl arch. Z., který byl dohledem nad stavbou pověřen.

Nějak se nepamatuji, že by skalní soudruzi vlastním tělem odstřelu bránili.

Přišla zlatá léta šedesátá. Již v r. 1965 se ve studentském časopise Zkrat (ČVUT - FEL) objevil článek "Něco tu hnije, soudruzi". A hnilo. V r. 1967 havaruje elektrický rozvod na strahovských kolejích a po mnohých marných urgencích na opravu vznikne spontánní demonstrace studentů. která je brutálně potlačena bijícím srdcem strany, viz http://www.nebakov.cz/video/strahov1967.mp4

Sesle s. Novotného ze zakymácela a přišlo Pražské jaro. Leč v srpnu 1968 končící pod pásy tanků spřátelené ráže. Ale ani tenkrát se na zásluhy sovětských vojáku za války nezapomnělo, jak dokumentoval transparent, který u nás okupanty vítal:

"Otěc geroj, syn zachvátčik"

Následoval pád do normalizační totality. V r. 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa Rudou armádou je postavena Koněvova socha.

A zde začíná podobnost se Stalinem. V r. 1985 přichází Gorbačov a jeho perestrojka. U nás to vzbudilo velké naděje. V r. 1987 přijíždí Gorby do Prahy vítán občany (nikoliv nahnanými) a chce se sejít s Dubčekem, s. Husák to nechce dovolit. A za dva roky přichází Listopad 1989, pád komunistického režimu a krátce na to rozpad Sovětského svazu.

Posléze se ze zbytků SSSR stává Ruská federace, která se oprošťuje od komunistické ideologie a nastupuje cestu k demokracii. Armáda RF dokonce pořádá společná cvičení s NATO, RF se sbližuje se západní Evropou a zdá se, že nebezpečí z bývalého imperialistického státu je navždy zažehnáno.

Jenže mocenské choutky jisté skupiny ruských jestřábů zůstávají. A když se Ukrajina hodlá stát součástí Západní Evropy a posléze se stát členem EU - dochází k obratu. Zelení mužíci rozpoutávají na Ukrajině občanskou válku, je uloupen Krym. Ruská desinformační kampaň jede na plné obrátky.

Kdo má rozum, začíná si uvědomovat, že hrozba z Ruska (rozumějte - ruské větchušky) opět hrozí. Začne se rozkrývat historie SSSR a vylézají na povrch nepěkné věci, na které se dříve kvůli usmíření rádo zapomnělo.

Naproti tomu se aktivizuje dřímající ruská pátá kolona, jejíž členové horlivě obhajují neobhajitelné a ostouzejí solidní novináře a občany.

A vrcholí to prohlášením jistých ruských papalášů o tom, že srpen 1968 byla pomoc, za kterou bychom měli být vděčni.

Současně jsou odhaleny zločiny maršála Koněva a jeho účast na invazi do Maďarska v r, 1956 a v r. 68 do ČSR.

Ano, taky mám pocit, že pro řadu lidí, ať už z jednoho názorového extrému nebo z druhého (v Novotným v čelem, mimochodem), ta diskuze není o tom, jestli si určitá historická osobnost zaslouží pomník nebo ne, ale jestli chtějí Rusko co nejvíc naštvat nebo mu naopak co nejvíc lézt do zadku. Nafackovat by si každopádně měli obojí

i amatér, který nemá o historických událostech ponětí a nechápe je, může být přínosem - jako ukázka toho, co vše si člověk může vymyslet, aby obhájil svůj předem utvořený názor

Doplnění:

RONA - 29. Waffen-Grenadier-Division der SS „RONA“ (russische Nr. 1) - součást Waffen SS.

Jak naznačuje č. 1, nebyla jediná... 30. Waffen-Grenadier-Division der SS (russische Nr. 2).

ROA "Vlasovci" - Die Russische Befreiungsarmee součást Wehrmachtu.

Byly i další jednotky. Na straně nacistů bojovaly cca 2 miliony sovětských občanů, z toho cca polovina etnických Rusů. Bez nich by se Němcům zhroutila fronta na východě mnohem dřív.

Tady si hodně lidí pletou RONA s ROA a potom tvrdí nesmysly.

Mimochodem, autor se trochu mýlí. Ta socha tam nestála 30 let, ale rovných 40. Instalována byla v roce 1980. https://cs.wikipedia.org/wiki/Pomn%C3%ADk_mar%C5%A1%C3%A1la_Kon%C4%9Bva_v_Praze

Autor má na mysli, že tady stála 30 let po sametové revoluci. Předtím snad nikdo nemohl ani uvažovat, že by byla odstraněna.

Jinak budu se snažit odpovědět na všechny rozumné komentáře, akorát s flexou v jedné a vrtačkou v druhé ruce se to dělá dost těžko. Takže v průběhu dne, venku je krásně a práca nečeká

Tak ať se vám kutění daří.

Já se na to dívám ze současného i historického hlediska.

Pokud někdo postaví někde sochu někomu v jisté době a ta socha tam je řadu desítek let a to i řadu desítek let po změně režimu, tak má nějakou historickou hodnotu a vypovídá o naší historii a že byla i komunistická nám už nikdo neodpáře tak, jak nikdo Německu neodpáře druhou světovou válku. Koněv je mimochodem i držitelem vysokého vyznamenání uděleným USA, které také padlo v jisté konkrétní historické době.

Jiná situace ovšem je, když někomu stavíme sochu dnes, se znalostí historie a stavíme ji zpětně za věci dávno minulé, pak můžeme vzít v potaz všechny historické souvislosti a postavit dnes někde sochu Koněva by už bylo asi hodně za hranou a nikdo by to zřejmě neudělal.

Bohužel mnozí tohle rozlišit neumí a i odborná obec historiků se jasně vyslovila pro sochu ponechat, bohužel dnes se jede na politické vlně a když se to nehodí odborníky se neposlouchá.

Poslyšte, a jak jste se postavil k obnově Mariánského sloupu?

Tak ja třeba rozdíl mezi vojákem ktery slouží své vlasti byt vedené jedním z největších masových vrahů, a člověkem ktery pro svůj prospěch měnil strany když se to hodilo vidím rozdíl.

Navíc by jsme si meli jasne přiznat ze Praha nebyla osvobozena díky pražskému povstání, ale díky vojenským operacím armád spojenců. A to jak na západě, tak východě. Praha by byla osvobozena i bez pražského povstání jelikož se o kapitulaci Německa rozhodovalo jinde než v Praze.

Víte, to mi připadá buď jako takový "knížecí soud" z tepla svého obýváku, nebo neznalost historických reálií. On totiž ten "prospěch" o kterém píšete nebyl nic menšího, než obyčejný život. Stalin měl Vlasovce za zrádce vlasti jenom proto, že se do zajetí vůbec dostali, takže doma byli odepsaní. Němečtí generálové toto dobře věděli a dali jim nabídku bojovat proti těm, kteří je hodili přes palubu, nebo umřít. Teď, když tyto reálie znáte, díváte se na to pořád stejně?

Fakt, že zrovna Vlasov se s tím bojem ztotožnil víc, než by bylo zdrávo nepopírám, nicméně jak píšu, pochopení mám spíš pro ty řadové vojáky a řekněme třeba pro Buňačenka.

Ohledně toho Pražského povstání. Vy mi chcete tvrdit, že zatímco byla Rudá armáda někde před Vysočinou a nacisté věděli, že dorazí, tak že by nenastal masakr z prachobyčejné pomsty, kdyby se nevrátili Vlasovci a nerozhodli se pomoct?

A pokud jste přesvědčen, že ne, proč teda jejich (nacistů) svinstva páchaná na ústupu do Německa?

Ano, RA by tu Prahu nakonec osvobodila, o tom nepochybuji, ale od stolu prohlásit, že je to vlastně jedno a obětí by bylo stejně bych si vážně netroufl... Minimálně se Němci nemohli mstít, což já osobně jsem přesvědčený, že by dělali.