Taiwan, aneb kam se nám, vážení vlastenci, vytratilo "právo na sebeurčení"?

Tak se nám předseda senátu vrátil z Taiwanu. Jedna polovina národa je u vytržení, ta druhá se snaží, aby jim žaludeční šťávy nevyrazily nosní přepážku... Osobně se neidentifikuji ani s jednou z nich. Jedna věc mi ale hlavou vrtá.

Kam se nám vytratila nějaká konzistentnost v názorech? Nebo alespoň jednání na rovinu ve smyslu "já budu stát vždy pevně, ideově na této či této straně"?
Když došlo k osamostatnění Krymu, no osamostatnění, spíš přiřazení k Ruské federaci by bylo přiléhavější označení, tak jsem hojně četl o jakémsi "právu na sebeurčení" každého národa a třeba v případě Doněcku, nebo Luhansku i územního celku. 

Když došlo k pokusu o odtržení se Katalánska od Španělska, opět jsem četl o "právu na sebeurčení", které je prý dokonce víc, než platná ústava a rozhodnutí ústavního soudu, navzdory kterým bylo referendum vyhlášeno. 
Nyní jel předseda senátu na návštěvu země, kterou si jednostranně nárokuje Čínská lidová republika, jako svou 23. provincii. De facto je to ale stát s autonomní vládou, která je navíc formována a volena naprosto jinak, než vláda v ČLR, je na ní téměř nezávislá a otevřeně se hlásí k principům demokracie (na Taiwanu legálně existuje asi 150 politických stran, včetně dvou komunistických a jedné silně separatistické). 
Co je mezinárodně sporné, je zda stále existuje Čínská republika, pod kterou by měl spadat jak Taiwan, tak několik malých okolních ostrůvků, přičemž de iure Čínská lidová republika nikdy nezískala kontrolu nad Čínskou republikou. 
Čínská republika = Taiwan, má oficiální diplomatické styky s následujícími zeměmi:

přičemž podle mezinárodního práva vám ke vzniku státu stačí oficiální uznání pouhého jednoho jiného, oficiálního státu. (de facto je to trochu složitější, jak asi všichni tušíme).

A co tato návštěva vyvolala u té části národa, které tak moc leží na srdíčku "právo na sebeurčení" každého národa a územního celku? (Vážně každého?) 
Hysterie, nadávky, slova jako "vlastizrada", nebo "už si ho tam nechte"!, případně "Čína je jen jedna.", nebo "žádný Taiwan neexistuje!".
Kam se nám vytratilo ono, v minulosti tak hojně zmiňované "právo na sebeurčení"? Nebo že by podle vás toto právo platilo jen jedním geopolitickým směrem? 
Proč tato hysterie, proč ty nadávky? Přečetl jsem si zevrubně celý projev pana Vystrčila a světe div se, on se tam ani jednou nevymezuje vůči Čínské lidové republice... Dokonce tam ani nezmiňuje problematiku zániku / existence Čínské republiky = Taiwanu. Ano, na můj vkus místy až pateticky a tak nějak "havlisticky" mluví o svobodě a demokracii, nicméně o tu se Taiwan reálně dlouhá léta snaží a pevninská Čína s tím jaksi nic moc nedělá...
Co teda reálně tak strašně hrozného provedl, že tak vyvádíte? Aha, vy máte strach, jak si to jednostranně vyloží Čínská lidová republika a jak s tím naloží?
Je pak skutečně zajímavé, že jste se takto strachy netřásli při cestě komunisty Ondráčka na Donbas, kde se nechal uvítat jako "oficiální státní delegace", přestože tam byl ryze soukromě... Kde otevřeně mluvil o Novorusku, jako o hotové věci, přestože tento územní celek není ani v desetině cesty Taiwanu k nějaké samostatnosti. Kde byly vaše obavy tehdy? 
Tehdejší absence tohoto panického strachu je směšná o to víc, že z vašich úst nezřídka slýchávám, že jsme "gubernií západu" a "slouhy USA". Když máte teda tak úzkostlivé obavy o české zájmy, jakto, že jste na pozadí těchto vašich tvrzení nekřičeli ještě o to víc! 
Proč? 
No kdo má, už jen podle bazální logiky, víc možností pozmrdit malinký stát uprostřed Evropy? Jeho gubernátor, nebo asijská montovna (i přes nesporný pokrok ve vývoji technologií, jí Čína stále ještě z podstatné části je), která potřebuje pro své zboží odbyt a obchodní podmínky vyjednává s Evropskou unií, jako celkem (což mi leží nemálo v žaludku)? 
Koneckonců co třeba fakt, že Taiwanské firmy u nás za posledních 20 let zaměstnaly se čtvercem nahoru víc lidí, než celkové Čínské investice? To nepočítám strukturu těch investic. Jen pro příklad Evropská centrála firmy Foxconn, která má u nás vývojové centrum zaměstnává 4500 pracovníků.

Pořád nic? Pořád to nestojí za návštěvu jednoho ústavního činitele České republiky, který tam přijel pochválit Taiwan a nijak se tam nenavážel do Číny (abychom byli spravedliví, tak snad jen kromě konstatování faktu, že ČLR velmi silně tlačila na Jaroslava Kuberu, aby od své cesty upustil), kdežto návštěva Ondráčka na, pro nás naprosto bezvýznamném, Donbasu nestála ani za náznak kritiky z vaší strany?

Chcete snad argumentovat zrcadlově? Že ti, kteří podporují Taiwan a hlásají "Svobodu Tibetu", nepodporovali snahy o separaci Katalánska? Ano, do jisté míry máte pravdu. I když pominu nezákonnost onoho referenda z hlediska španělské ústavy, pak pokud bych se ptal na principiální "právo na sebeurčení", pak by tito lidé měli být konzistentní ve všech ohledech.

Problém této argumentace je, že Dienstbierové, Kalouskové, Štětinové a Stropničtí se neohání a svou podporu nestaví na "právu na sebeurčení", ale vždy deklarovali, že jasně a pevně stojí na jedné ideové straně a výchozím bodem je pro ně demokracie a jakési "Evropské hodnoty". A z tohoto ohledu je jejich postoj konzistentní...
Vy ale vaši argumentaci nestavíte na ideologickém postoji "vždy v souladu s názorem Ruské federace a Čínské lidové republiky". ale právě na jakémsi všeobecném "právu na sebeurčení", které pak ale důsledně hájíte pouze v jednom geopolitickém směru. Pokud byste ji stavěli na tom výše zmíněném ideologickém postoji, pak byste byli názorově konzistentní... Máte na tuto deklaraci pomyslné koule? Nebo to skončí u obligátního "to je něco jiného", nebo "srovnáváte jablka s hruškami"? 
Já osobně se ani s jedním z těchto postojů neztotožňuji, anžto mým "stavem nula", který je pro mě stěžejní, není demokracie a nějaké "Evropské hodnoty", ale maximální svoboda jednotlivce. Za tento stav budu vždy kopat a tyto hodnoty vždy hájit. Dokonce si ani nemyslím, že demokracie je univerzálně vhodný formát vládnutí pro celou populaci a že se vždy a nutně musí snoubit se svobodou (že většinou koreluje, z toho nedělá kauzalitu)
Nicméně pokud dokážu něco ocenit a sám se o to, pokud jen trochu možno, snažím, je konzistentnost v názorech. A tam teda, vážení "vlastenci" kulháte na všechno, na co jen kulhat jde...
Toš tak na světě...