Všeci nedodržujů!

Slyšíme ať už z úst pana Prymuly, slovenského premiéra České republiky, nebo nás tím dnes a denně zásobují média... Je to skutečně tak? Aneb sem se jel projet na mašině! (pssst kecám, jel jsem na vajíčka) :-D

Nechci být pazdrát a na rovinu přiznám inspiraci v tématu a titulku z mého oblíbeného webu d-fens. Vyvození a závěr však vyplývá z náplně mého dnešního počínání...
Úkol od manželky, schovaný za naše obvyklé tokání, zněl jasně: "Zajel bys lásko prosím k ségře a vyzvedl bys vajíčka? Slépky jim nesů, že nevijou co s tím..."

Říkám: "Toš baže, domácí vaječňák se neztratí, kór dneska, kdy jsme převážně doma, škrábeme se v (_!_) a přemýšláme co dělat"
Říkám si pro sebe: "Švagřice bydlí kousek od Kroměříže, tam je přece můj oblíbený pivovar Černý orel (šup na stránky, hej, oni prodávají pivo do petky s sebou), venku krásně, tak přece nepojedu autem. Kamioňák flusne z okénka, tuten virus se mi dostane do ventilace a jsem jasný, končím! No nedá se jinak, musím jet na mašině, zdraví je přednější...
To zní jako plán! :-D

Moja se po této mojí logicko psychologické úvaze jenom usmívá a myslí si něco o vychca… no prostě že má frajera, co si to umí zařídit...
Vytáhnu krakatici z garáže, nahryznu motor, který má objem asi jako dvě oturbené ochcávky, ze kterých Gréta pěje oslavné chorály, jenž dodávají sílu každému aktivistovi na odstaveném rypadle hnědouhelného dolu, otočím magickou trubkou na pravém řídítku a letím směrem Buchlovské hory.
Můj úsměv, připomínající špičku kanady, která už něco zažila nejde přes helmu a šátek vidět, stejně jako cifrující srdíčko v mém hrudním koši... KONEČNÉÉÉÉ!
Tak nějak mi připadá, že lidi jsou na sebe hodnější. Paní s taškami s nákupem, co pustím na přechodu, se na mě usmívá, což poznám pouze podle vrásek, které se jí udělají vedle očí, jelikož pusu zakrývá povinná rouška.
Silnice téměř prázdné a tak nasadím klasický "cik-cak" styl, abych trochu zahřál gumy, přece jen asfalt ještě nemá teplotu "tires friendly". Najednou proti sobě vidím stříbrnou "fóbii", jak kličkuje ve svém pruhu stejně jako já... Když se přiblížíme na oční kontakt, sedí za volantem cirka padesátiletý ogara, kření se jak študák při prvním štychu a mává na mě....paráda, říkám si.... zdravím dvěma prsty kterými pokynu od helmy směrem k němu a pokračuju dál.
V "buchlákách" tomu trochu naložím a užívám si zatáček, asfaltu na dotek lokte a prázdných silnic. Potkám kamion -> jde až na svodidla a dává pravý blinkr. OK, beru nabídnutou challenge, otočím pravou rukou, jsem před ním, zvedám pravou nohu coby projev díků a mizím za zatáčkou. Toto se opakuje ještě asi 5x.
Říkám si sakra co se to děje? A pak si začínám čím dál víc uvědomovat reálie kolem sebe... Roštín, Zdounky, Chvaletice, Jarohněvice, nikde nikdo, Sem tam člověk potká pejskaře, nebo někdo hrabe před barákem trávu. Všichni mají bez výhrady roušku a člověk si připadá, jako by projížděl vesnicemi duchů...
Začínám přemýšlet, vzpomínat a dávat si do souvislostí... My že na to se..me? My že jsme ti nezodpovědní? Na nás je třeba vyhlášení zákazu vycházení a povolání armády? What the f*ck?

Opustím myšlenky a dojedu na náměstí do kromclu. S motorkou zajíždím až na chodník před pivovar, bo v nejbližším okolí celého náměstí je pouze jeden živý tvor a to je holub, co s..e na předvolební plakát místní partaje. Klepu na dveře, vyjde mladá slečna a milým hlasem spustí "vy si jdete pro těch 12 petek našeho piva?" Reaguju promptně: "Jasně, přece to nebudu kupovat v super hyper a dám vydělat tomu, kdo si to zaslouží...". Slečna se zahihňá, zkásne mě a už si to valím směrem domů...
No, teda ještě k té švagříčkové pro ty vajca a dle očekávání je to samozřejmě tak, jak jsem předpokládal: "Jé ahoj, tady máš ještě klobásky, uzené, jitrničku, škvarkovou pomazánku a xxxxxxxxxxxxxx… No prostě jsem jel zpátky, jako bych sežral pravítko, protože 7 plat s vajíčkama v batohu na zádech, to fakt na motorce nechcete...
Závěrem? Milé média, milí Prymulové, Babišové, škarohlídi, pesimisti a zkrátka všichni co pořád šíříte jenom strach, pesimismus, skepsi a výhružky (že bude nutno přitvrdit). Polibte si vemínko… Dodržujeme, snažíme se, usmíváme se na sebe, podporujeme se a zkrátka to DÁME!

Tož tak na světě (dneska v jedné stopě)!