Vymlácený entry, aneb jak jsem konečně pochopil, že "za komunistů bylo líp!"

Říkáte si "co to ten kluk mele?" Nic zásadního, jen že i já jsem, díky jedné písničce, ve svých sedmatřiceti letech sám na sobě poznal, jak funguje syndrom zelenější trávy...

Narazil jsem na zajímavého písničkáře jménem Pokáč a jeho song s názvem "Vymlácený entry", který jsem si s chutí poslechl...

Dozněla písnička a já se přistihl, že sedím před notebookem, oči mi jdou mimo monitor a zasněně přemýšlím... Moje žena se na mě chvilku dívá a říká "Na co myslíš?" (nebudu tady přece psát "co hledíš, jak vyvoranej?")
A já začal..."Slyšelas to? No jo, to byla doba, když jsem jako dvanáctiletý smrad chodil k mamce do práce, kde jsem pařil na "legendárním" počítači Intel 386 megakultovní hru Prince of Persia. Tehdy ještě spouštěnou příkazovým řádkem MS-DOS."

Pak jsem si vzpomněl na svůj úplně první počítač za asi tři tehdejší tátovy výplaty Intel Celeron 433MHz (ano, čtete dobře, ani ne půl giga :-D  ) a první vytáčené připojení k internetu. 

Tak jsem pokračoval: "Jo lásko, když jsem tehdy viděl poprvé fotku Pamely Anderson, v době, kdy u nás byla Pobřežní hlídka žhavou novinkou, tak, jak ji pán Bůh a plastičtí chirurgové stvořili, málem mě to vystřelilo z papučí... Akorát ta fotka se načítala po centimetrech asi 25 minut..." (hmmm, dodnes přemýšlím, zda to pozvednuté obočí byla reakce na ten čas načítání jedné fotky... No a co by to taky mohlo být jinýho?)

Pak mi došlo, že ji vlastně nikdy ty technické fičury nijak zvlášť nebraly a proto mě nepřekvapila její otázka: "A proč vlastně ty "Vymlácený entry?" 

A já si říkám, no jo holka, vždyť ty to vlastně ani nemůžeš znát... A tak jsem jí vysvětlil princip tehdejšího dalšího herního hitu "Olympiáda" (mačkáte enter do rytmu běžce a podle toho, jak se trefujete a zrychlujete dle algoritmu, tak běžec buď zrychluje, nebo ne).

A pak přišla otázka, která mi otevřela oči. "A to vás jako bavilo? Vždyť to má dneska náš malý (3 roky) na mobilu zábavnější hry..."

A já si říkám, ty vole, vždyť tobě se nestýská po době, kdy počítač měl výkon, jako dnešní lepší kalkulačka. Tobě se nestýská po hře, kde byla postavička tvořena z kostek o velikosti cherry rajčat. Tobě se nestýská po tom, že internet měl takovou rychlost, že stránka s prostým textem se ti načítala v řádech desítek sekund...

Tobě se stýská po tom, že to bylo něco nového. Objevoval jsi svět.

Dneska když jsi začtený na pláži do zajímavého časopisu o zbraních a projde kolem kost nahoře bez, tak už pomalu přemýšlíš, jestli ti stojí za to odtrhnout oči, abys pak ten text nemusel znovu hledat (no, to tak trochu kecám... :-D  ), ale tenkrát jsi měl v těle víc hormonů, než sovětský vzpěrač na olympiádě...

Ty vzpomínáš na dobu, kdy jsi byl mladý a všechno bylo tak hrozně nové, vonělo to neznámou, ty ses vrhal do všeho hlavou napřed a svět ti ležel u nohou (alespoň jsem tehdy měl takový pocit...). Technická vsuvka - mladý jsem samozřejmě !pořád!, ale "mladší" by stylisticky znělo blbě....chápete.....že jo.... :-D  

A pak přišel druhý "wakeup moment"...

Nepřipomíná ti to něco? Kolikrát už jsi slyšel, že "dneska to stojí za h...o a tenkrát bylo líp"? Kolikrát jsi s takovým člověkem vedl debatu o jednotlivostech a připadal sis, že mluvíte každý jinou řečí...?

"Jo tenkrát byly ty jogurty vynikající."

"A dneska nejsou? Vždyť i v naší vesnické prodejně Hruška máš jogurt z farmy z Vizovic, který je luxusní a za pár švestek."

"Tehdy byl lepší, to se nedá porovnat!"

"A tys ten vizovický měl?"

"Ne, ale měl jsem jiné a nebyly ani zdaleka tak dobré!"

"Farmářské? Co se pro Krista dá na jogurtu udělat jinak, pokud se dělá tak, jak má?A na těch farmách se dělá tak, jak má... Tam se můžeš na tu výrobu i mrknout."

"Nevím a nemá cenu se o tom bavit, tys v té době nežil!"

Tadáááá...

To fakt není o jogurtech, salámu, šunce, to není o skvělých chmelových brigádách, to není o super vojně, která "dneska mladým chybí".
To je přesně o tom samém nostalgickém pocitu, který jsem zažil já při poslouchání té líbivé písničky a moje doposavadní nepochopení je přesným ekvivalentem divení se mojí ženy, která měla naprosto jiné zájmy a koníčky, "Jak můžu vzpomínat na to, že počítače a hry byly na úrovni někde mezi Neolitem a pozdní Dobou bronzovou"... 
Oba (já a oponent z příkladu) totiž ani zdaleka nevzpomínáme na hmotné, nebo nehmotné věci z té doby, neřkuli na politické zřízení... Vzpomínáme na dobu, kdy nám bylo všechno u (_!_), cítili jsme se jako "vlastníci světa", bez ohledu na to, jestli jsme to zažívali ve svobodných devadesátých nebo v kleci s plným korýtkem sice oschlého, ale zato garantovaného krmení... 

Samozřejmě jsem dalek popírat, že existují lidé, a není jich málo, kteří se za minulého režimu měli objektivně lépe, než se mají dnes...

Lidi od naturelu skromné, pohodlné a nenáročné, kterým skutečně stačí říci, kam budou docházet, co tam budou dělat, kdy odcházet a na jakém vymezeném perimetru světa se mohou pohybovat. Toto svým způsobem i lidsky chápu. Mít život víceméně nalajnovaný, nemuset činit rozhodnutí a nést za ně odpovědnost skutečně může někomu plně dostačovat... 

Co těmto lidem přináší dnešní doba? Povzdechnou si, dělat neustále nějaká rozhodnutí jim leze na nervy, přecházení ke konkurenci je obtěžuje a změna zaměstnavatele je na úrovni uběhnutí ultramaratonu. Tam potom rozumím tomu, že přichází nostalgie a logické "Nebylo mi za nich líp? Všechno pod rypákem a že jsem musel držet hubu, nemohl cestovat, kupovat jen co bylo a pracovat kde mi řekli? Nebylo to nakonec vlastně pohodlnější?"

Pak je tu jiná skupina lidí, kteří svůj život v jiném, než direktivně vymezeném prostředí, s minimem osobních svobod a minimem možností volby prostě kruciálně nezvládají... 
Ti už ale tak skromní nejsou a v momentě, kdy kolem sebe vidí jiné lidi, jenž si užívají vyšší životní standard, chtějí ho rovněž, bez ohledu na své životní dovednosti a míru finanční (nebo vlastně i jakékoli jiné) gramotnosti. No a když naznají, že spotřebitelské úvěry ten životní standard jaksi nepřinesou, protože ke svému překvapení zjistí, že RPSN opravdu neznamená "Rozbiju Prasátko Svoje Naposled", tak to bohužel dopadá i nějak takhle... 
Není pak divu, že takoví lidé píší chvalozpěvy na sovětské vůdce a fotí se s kalašnikovem (kdyby si aspoň, jako deklarovaný český "vlastenec", pořídil SA58 do psích koulí) před vlajkou se srpem a kladivem. 
A je to v podstatě logické. Jak jinak dosáhnou kýženého "blahobytu" (když dovednosti nejsou a půjčky se neosvědčily), který vidí kolem sebe dnes, než že všichni ti, jenž mají více než oni, budou zatlučeni na jejich úroveň (no a sem tam nějaký ten gulag, jako "zadostiučinění" za ty exekuce, taky není od věci...")?
No a na závěr si zbývá jen odpovědět, kolik kterých vlastně je...
Nostalgika z mého příkladu znám natolik, že vím, jak si rád v restauracích pochutnává na skvělých produktech světových kuchyní. Jak si rád zajde do kvelbu pro luxusní potraviny, o kterých se mu za totáče ani nesnilo (ústřice, pravé šampaňské, italské proscuitto, nebo argentinský steak), vím, v čem jezdí, že se rád pěkně oblíkne a že si taky rád od plic zanadává na dnešní poměry. Vím, že je rád, že jeho syn mohl vystudovat bez toho, aby on někomu musel lézt do (_!_), nebo minimálně moc nevyčnívat. Vím, že má rád svou svobodu podnikatele a že z fabriky by se osypal, jak kojenec po pomeranči... Takže dám svou pravou ruku za to (sakra, asi raději levou :-D  ), že pokud by tady byl týden režim, ve kterém vyrůstal, tak i přes tu nostalgii by byl první, kterého by to vzteky vystřelilo z bot...

A pak tady vlastně už jen zbývá otázka, zda se má celá společnost přizpůsobovat těm zbylým dvěma skupinám  esenciálním salámistům a (jak to jen říct nejslušněji...) zm*dům, zmítaným neuvěřitelnou závistí a trpícím chronickou leností...? No a já jsem přesvědčen, že naprosto nikoli! 
Notabene proto, že je to naprosto zbytečné. Dobrovolný, izraelský, komunistický kibuc nám ukazuje, že je tady pro ně naprosto reálná cesta i bez nás ostatních... (teď mě himl napadá, proč už ji za 30 let dávno nevyužili...?)

Pojďme si zkusit všichni uvědomit, zda to, co sám Pokáč zpívá ve svém songu a občas to každý z nás, kdo už nejsme v pubertě cítí, a sice to, že "dávno už to není, co to bejvalo", skutečně pramení z toho, že dneska to všechno stojí za vyliž (_!_) , nebo jen z toho, že dřív jsme byli mladší, ohebnější (ne ve smyslu páteře!!!), líp nám to pálilo, holky / kluci na nás letěli a zažívali jsme první lásky, první intimnosti a ten svět nám doslova patřil, bez ohledu na to, jestli bychom žili ve Švýcarsku, nebo v KLDR...
Toš tak na světě... (a s každým rokem, pořád hůř! Hůř? :-D )