Jak je to s těmi "právy homosexuálů", je právo na manželství automatické?

Nejprve je třeba odpovědět si na několik otázek. Chceme mít stát? Co jsou to pozitivní a negativní práva? Je nemorální hlasovat (a třeba zamítnout) něčí pozitivní právo? Je tady na stole skutečně "manželství pro všechny"? Let go!

Často se v souvislosti s touto problematikou setkávám s názory, že "je nemorální hlasovat o něčím právu na manželství", případně, že "toto právo je automaticky (empiricky) dáno a parlament by ho měl jenom verifikovat" 

Je to skutečně takto jednoduché? Pojďme si to blíže rozebrat...

Na začátku se sami sebe zeptejme, zda tady chceme mít stát ve smyslu, v jakém jej chápeme (já na tom netrvám, ale kdo jsem já, že...)? 

Pokud je odpověď Ano, pak je zcela logické, že se v tom státě musí určit pravidla, priority, povinnosti a rovněž práva.

Pak je třeba si uvědomit, že práva nemáme jedna, univerzální, ale že se v zásadě dělí do dvou skupin. Na pozitivně a negativně vymezená práva. Přičemž se to dá chápat i tak že máme třeba nějaké konkrétní právo (právo na život) a to se dá legislativně uchopit buď:
Negatinvě - "nikdo nemá právo nikomu brát bezdůvodně život" (bezdůvodně protože např. nutná obrana / krajní nouze) 

 nebo

Pozitivně - "společnost musí každému zajistit, aby přežil"

Celá definice a pěkný, podrobný rozbor můžete najít například zde

Asi všem nám připadá logické, že stát nám nezajišťuje spoustu pozitivních práv a spoustu práv ani nezajišťuje všem bez rozdílu věku, pohlaví, zdravotního stavu apod. Muž například nemůže chodit do ženských šaten, domáhat se vstupu do sauny, kdy je vymezena jen pro ženy (i když do budoucna, kdo ví, třeba bude stačit jen jedno prohlášení... :-D  ). 17 letý kluk se zase nemůže dmáhat práva pít alkohol, nebo si zajít na striptýz. No a kupříkladu jedna aktuální věc, zjevně nemocný člověk nemá právo se dožadovat návštěvy příbuzného v nemocnici, nebo domově důchodců...
Ne, univerzální práva pro každého tady prostě nemáme a v podstatě je ani nechceme...
Na druhou stranu nám, bohužel i spoustu negativních práv upírá. Nemám právo svobodně nakládat se svým tělem, aniž bych tím komukoli ubližoval - jsem nucen nosit helmu, bezpečnostní pás jako řidič, nemohu si legálně zapálit jointa (mimochodem ani po jednom nijak zvlášť netoužím, i když přeparkovat motorku z předbaráku do garáže, dělám běžně bez helmy
 

No teď co s tím? 
Z hlediska státu a práva jsme si ukázali, že je to naprosto jasné. Stát nám jak zakazuje některá negativní práva, tak nám přiznává mnoho pozitivních a v mnoha ohledech to mnohým z nás (včetně zástupců a hlasitých podporovatelů stejnopohlavních sňatků) nepřipadá nijak zvláštní (mně teda v těch negativních ano, ale o tom níže).

Jak je to tedy s tím "manželstvím"...?

Možnost mít se rádi, žít spolu, uzavírat spolu libovolné smlouvy (darovací, o sdílení informací apod.) jsou ryze negativní práva a ty mají homosexuálové už dnes. Mají rovněž přiznaný status "registrovaného partnerství", což je do jisté míry právo pozitivní, protože jim ho garantuje stát (viz definice z odkazu).
No a požadavek na manželství je pochopitelně pozitivním právem bez jakékoli diskuze (stát dá razítko, garantuje status, zajišťuje vymáhání práv z toho plynoucích).

Je tedy nemorální, když se stát rozhodne nepřiznat nějaké skupině nějaká pozitivní práva, když nahoře jsme si ukázali, že v jiných případech to dělá zcela běžně a téměř nikomu to nepřijde zvláštní, nemorální, nebo odporné? Je nemorální samotné hlasování o těchto právech a uvažování o tom, že se neschválí? 
No pokud něco musí stát garantovat, je zcela logické, že si určuje co to bude a koho se to bude týkat. A jak jinak to má stát (což jsme my všichni) udělat jinak, než demokratickým konsenzem?

Pokud tedy možno u nějakých práv argumentovat tím, že jsou "empiricky automatická", pak pouze u těch negativních a pak bych tedy skutečně očekával, že LGBT komunita (zejména ta hlasitá a takto "argumentující") bude zastávat striktně libertariánské, až minarchistické postoje, což se ale, světe div se, moc neděje, jak víme...
Koneckonců to můžeme lehce dokázat i na jejich přístupu k této věci, kdy stěžejním heslem zastánců je "Jsem fér, volím manželství pro všechny!"

Skutečně "pro všechny"? Bude se moci sezdat 5 lidí, jímž to v jejich sexuální chobotnici perfektně klape? Zruší, nebo se posune minimální věk pro vstup do manželství? Proč jen manželství unipohlavní a ne i unidruhová (jsem skoro přesvědčen, že by se našla dívka, která by se klidně sezdala se svým Německým ovčákem)? 

Ne, vážně si z toho nedělám legraci, jen se snažím, posunutím do absurdna nechat vyniknout fakt, že "pro všechny" to opravdu není... Vy nechcete ty hranice zbourat, vy je chcete pouze pošoupnout o nějaký kus a tam je zastavit a někteří z vás to považují za naprostou automatiku nehodnou hlasování, natož diskuze... Takto to ale přece v demokracii nechodí. 

A jak to vidím já?

Pokud už musíme mít stát, centrický systém moci a práva, tak za mě je nemorální hlasování pouze o negativních právech. Čili kdyby někdo homosexuálům zakazoval se mít rádi, žít spolu, uzavírat spolu smlouvy, kriminalizoval je apod. O pozitivních, notabene státem garantovaných, potvrzených a vymáhaných právech nezbývá, než se demokraticky dohodnout buď přímo, nebo zastupitelsky.
Mně osobně nevadilo ani registrované partnerství, ani mi nevadí přidání dalších práv buď do tohoto institutu, nebo do institutu jinak pojmenovaného.

Vadí mi tedy něco? Ano, dvě věci...

Jak někteří víte, jsem dost logický člověk a tak mi vadí nazývat věci jinak, než jak se skutečně jmenují... Jak mi vadí název a protimluv, "sociální spravedlnost", jak nenazývám černou kouli bílou krychlí, protože by se černá koule mohla urazit, tak mi vzhledem k podstatě slova "manželství" prostě nejde přes hubu tak nazývat stejnopohlavní svazek (i kdybychom se sociálně ucítili, tak muž se prostě jiným mužem neožení). Toto je ale ta věc, která mi vadí méně.

Co mi vadí daleko víc je, že se zcela očividně nejedná o to, co se na první pohled deklaruje - "více práv homosexuálním párům, protože se časem zjistilo, že registrované partnerství má nedostatky", ale jedná se pouze o jednu parciální část celé agendy, kterou bychom mohli shrnout pod pojem "progresivní liberalismus" (a jelikož mi tam ten liberalismus opět z logických věcí hapruje, používám pojem "progresivní levice"). Je naprosto nepřehlédnutelné, že ti samí protagonisté, kteří jsou nehlasitější v této agendě, se stejně tak angažují v ekoaktivismu, v genderových konstruktech, v migrační politice a ve spoustě dalších věcí (a z mého pohledu nutno dodat, že ve všech stejně nelogicky a ultimativně, jako v otázce této). 
Že mnohým "ochráncům práv homosexuálů" nejde zdaleka ani tak o ta práva, jako o komplexní souboj "my, nebo oni" lze ilustrovat právě na urputné snaze trvat na názvu "manželství". Tito lidé deklarují, že vše ostatní je urážející, dehonestující, ponižující a co já vím, co ještě... Jinými slovy, "my chceme buď všechno, nebo nic!" 
Tento ultimativní postoj nejhlasitějších, často samozvaných zástupců této komunity mě mrzí o to víc, že znám nejednoho gaye a lesbičku, kteří mi při debatě často řekli, že jim jde hlavně o to, aby po sobě mohli dědit, dozvědět se zdravotní stav partnera a jiné, utilitární věci a jak se to bude jmenovat je jim víceméně jedno... Nesoudí ostatní, zda jim vadí, že by se to jmenovalo "manželství" kvůli lingvistické nesmyslnosti, nebo například z tradicionalismu, případně z důvodu víry... 
A dejme si ruku na srdce, byl by k tomu u konzervativní části společnosti takový odpor a nebylo by to už koneckonců dávno schváleno, pokud by požadavek zněl:
"Vážení spoluobčané, registrované partnerství časem a revizí ukázalo svá slabá místa a my bychom od vás žádali konsenzus na přidání těchto a těchto práv. No a pokud byste nám pomohli vymyslet přiléhavější a důstojnější název pro náš svazek, budeme za to rádi"
než když slýcháme a čteme:
"Chceme manželství pro všechny! Teda, pro nás! Proč? Protože je jednadvacáté století a kdo je proti, tak je homofob, zpátečník a nácek!"? (to je takový výcuc toho, co se člověk nejen o sobě dočte)
Takže vážení homosexuálové, co nejste "profesionály". Co takhle ukázat, že Vaše komunita skutečně nejsou jen zpovykaní a hysteričtí uječenci, ale že většina Vás jsou lidé naprosto napohodu, schopní dialogu a kompromisu? Vstupte do veřejného prostoru a já osobně jsem bytostně přesvědčen, že práva, která ke svým spokojeným životům pochopitelně potřebujete budou schválena dříve, než bude do parlamentu opět zvolen Matěj Stropnický (blbý příklad, řekl bych, že mnohem, mnohem dříve...)

Toš tak na světě...