A máme na stole opět obligátní progresivní daň. Prý "spravedlivou"...

Pokud se shodneme na tom, že termín "sociální spravedlnost" byl vymyšlen proto, že formulace "apel na nejnižší lidské pudy" není zrovna nejlepším politickým artiklem, pak ano. Do skutečné spravedlnosti má ale daleko! Chcete důkaz?

Tak už nám s vějičkou pro ty, jenž se zajímají o kapsy ostatních více, než o ty svoje a to sice progresivní daní přišla i ministryně financí Alena "Ví vil sí" Schillerová.

Je to tak překvapivé? Rozhodně není... Pozvolna přichází období nedobrovolného utahování opasků a jak již historie mnohokrát ukázala, toto období mnoha lidem zpříjemní fakt, že někomu jinému, zpravidla úspěšnějšímu, než je on sám, se poněkud šlápne na kuří oko... Je to celkem logické a vychází to z přirozeného složení společnosti.
Pořekadlo o sousedovi a koze nevzniklo z kapek ranní rosy na lučních kopretinách, ale vychází z lety ověřeného poznávání lidských povah a sociálních vztahů.
No a kdo jiný by měl tyto věci reflektovat do politického marketingu, než politici? A pak tedy, která jiná strana by měla tuto vlajku zvednout, než ta, která na politickém marketingu stojí a padá... Zkrátka a jednoduše jsou mezi námi jedinci a není jich málo, které ani tak moc nepotěší vlastní koza v jejich chlívku, jako ta sousedova v kafilérce. Potud více méně "v pořádku".
Čemu se ale chci věnovat je prezentace tohoto principu, jako "spravedlivého". Respektive "sociálně spravedlivého", což se spravedlností empirickou nemá společného ani co se za nehet vejde.
Jen za minulý rok vzniklo několik nových úřadů a komisí... Vznikl nový úřad pro sport za 50 míčů, vzniklo nám nové, kriminální, analytické pracoviště. Jen kvůli EET, kontrolním hlášením a zajišťovacím příkazům se nabralo tisíce nových úředníků, kteří se pravděpodobně už nikdy nepropustí. Více policistů sedí v kancelářích a řeší papírovou agendu, než jich řeší pořádek v ulicích. Bobtná agenda a pravomoce stavebních úřadů, finanční správy i státní správy celkově.
 

No a slyšeli jste KDYKOLI před tím, než někdo začal navrhovat "progresivní zdanění" něco ve smyslu:
 

"No, ušetřili jsme na provozu státu, propustili jsme desetitisíce zbytečných úředníků, policisty jsme nahnali z kanceláří do terénu, posvítili jsme si na veřejné zakázky i v té nejzapadlejší severočeské obci a vážení občané, pořád nemáme na stavbu těch dálnic, na zdravotnictví a proto budeme muset zavést progresivní zdanění!"  

Že nikoliv? No bodejť, když to není nástroj, který by měl řešit příjmovou stránku rozpočtu, ale měl by hlavně řešit malého, nízkého a závistivého člověka. Má způsobit, aby se cítil "sociálně spravedlivě".

Jediná skutečně spravedlivá daň, pokud tedy pomineme polemiku o tom, jaký je rozdíl mezi státním zdaněním a výpalným vymáhaným od mafie (za mě skutečně jen v názvu a pokud by někdo toužil mě přesvědčit argumenty o opaku, jsem žádostiv...), je procentuálně rovná daň!
Proč? 
No protože je snadno spočitatelná, nerozděluje lidi do tříd na "protežované" a "trestané" a taky proto, že zařizuje přesně danou a pro všechny stejnou progresi. Ano, čtete dobře, progresi. A proč? Jednoduché, matematika...
Desátek ze 150.000kč je rozhodně nominálně větší, než desátek z 15.000kč a čím se zvedá základ, tím jde nahoru (progresuje) i ta procentuální srážka (že někdo označil za jediný správný progres pouze ten, který je odstupňován skokově, nemá na faktickou stránku věci vliv).  Jinými slovy každý se podílí desetinou (dvacetinou, třicetinou atd.) všeho, co vyprodukoval, na nějaké společné statky, přičemž boháč se podílí víc, než chudák...
Chceme tam mít nějaký sociální aspekt, jakože "chudým by se mělo pomáhat"? Prosím pěkně! 
 

Problém s progresivním zdaněním a hlavně s jeho obhajobou, že by měl "udržovat sociální smír" (což není nic jiného, než jen hezké pojmenování k synonymu "ukojit závist") je totiž v tom, že se nikdy všichni neshodnou na takových sazbách a takových limitech, že vlastně nikdy nebudou všichni dostatečně "sociálně smířeni".
Pokud ten systém a jeho parametry nastaví politický marketér, jakým je hnutí Ano, které se snaží reagovat na výše zmíněnou poptávku, ale ideologicky je mu to víceméně jedno, jistě se to nebude líbit řadě socialistů, kteří by naopak z ideologických důvodů, do těch procent šlapali ještě víc. No a pokud si to nyní, nebo někdy v budoucnu prosadí zase tito ideologičtí socialisté, tak stejně neuspokojí kované marxisty, ať už rudé, nebo zelené, pro které je naprosto mimo jakoukoli oblast jejich chápání, "proč by někdo měl mít měsíčně víc než "XY", protože to přece nepotřebuje". 
Že by to skoro začínalo vypadat tak, že "sociální spravedlnost" nikdy nenastane? Bingo! 
Protože "spravedlnost" tohoto zvěrstva je prokazatelně pouze subjektivním pocitem každého jednotlivce, závisejícím na nastavených parametrech. A ten pocit "spravedlnosti" není prokazatelně nic jiného, než jen pocit saturace z toho, že ten, kdo jezdí lepším autem, létá na luxusnější dovolené, nebo bydlí ve větším domě bude více zkasírován, přičemž každý zastánce se cítí být saturován individuálně. Někdo se spokojí s 25% daní, jiný by ty lidi nejraději viděl makat v Jáchymově na uranu.
Oproti tomu rovná daň má tu výhodu, že je nutno najít pouze jeden konsenzus a to právě tu danou procentuální penalizaci za to, že člověk něco vyprodukoval. Přičemž sociální aspekt je řešen tak, jak sociální aspekty řešeny být mají a to sice odspoda. Pomocí těm, kteří to skutečně potřebují (viz příklad na obrázku), nikoli zadupáním těch, kterým se daří. 
A o míře toho sociálního aspektu, nechť se klidně vede diskuze...
Pokud mi něco skutečně vadí, pak je to vždy snaha zakrýt vzletnými výrazy něco, co má v normálním světě jasné pojmenování. "Sociální a zdravotní pojištění" není žádné pojištění, ale obyčejná daň. "Alternativní pravda" není žádná "pravda", ale je to buď lež u exaktních, objektivních věcí, nebo "úhel pohledu" u věcí subjektivních. A "sociální spravedlnost" není žádná spravedlnost, ale pouze ukojení nízkých pudů jedné části společnosti, bez ohledu na to, co z toho ta část společnosti získá.