"Svoboda je mi víc, než zdraví" - pohled libertariána

Kanadská herečka Evangeline Lilly (40) prohlásila, že "pro ni je svoboda víc, než zdraví a proto nebude zůstávat doma v izolaci". Svobodomyslný člověk si na první pohled musí říct, "na tom asi něco bude". No jo, ale co?

Považuje se za libertariánsky uvažujícího člověka, pro kterého je osobní svoboda na hodnotovém žebříčku velmi vysoko musím říct, že na tom je hlavně spousta sobeckosti, egoismu a neuvěřitelné nadutosti... Pokusím se vysvětlit proč.

I ten nesvobodnější systém, kterým se jeví být anarchokapitalismus a který je doposud pouze myšlenkovým konstruktem velmi úzké skupiny, pro mě velmi přemýšlivých lidí si je vědom, že se svobodou je neodmyslitelně spojena také její siamská sestra - odpovědnost.

I v tomto do jisté míry utopickém systému funguje jakási "brzda totální anarchie" a ochrana každého jedince před zlovůlí jedince (nebo skupiny) jiného a ta se nazývá "princip neagrese".

Ve zkratce se jedná o princip, kdy je moje svoboda skoro absolutní a mohu si sám se sebou, svým tělem, myslí a majetkem nakládat dle libosti, pokud tím nepůsobím agresi na jiném jedinci, či jeho majetku. Typicky se jedná o logické polemiky typu "to si jako v takovém systému můžeš pálit petky s olejem?" Ne, nemůžeš, stejně jako nemůžeš nikoho okrást, zabít, sebrat mu jeho majetek, zabrat pole, nebo mu v noci svítit reflektorem do oken.
S koronavirem a přístupem "nikdo mě nebude omezovat na svobodě" je to velmi podobné... Pokud by dotyčná herečka měla herpes, HIV, rakovinu konečníku, nebo jen plíseň na nohou a chovala se adekvátně této nemoci (neolizovala rohlíky v supermarketu, neměla nechráněný pohlavní styk, aniž by na svou nemoc protějšek upozornila, apod.), pak se její pohyb venku za agresi rozhodně považovat nedá. Což se ovšem nedá říci u nemoci SARS-CoV-2, stejně jako by se to nedalo říci u eboly, pravých neštovic, nebo dýmějového moru. Ergo tím, že budu ignorovat jakékoli bezpečnostní opatření u tak infekční nemoci, jakou je koronavirus, přímo ohrožuji na životě lidi okolo mě, případně jejich rodiče a prarodiče a i v tak svobodném systému, jaký jsem popsal výše, by měl jedinec právo se bránit.
Takže nikoli milá Evangeline, to není o tvé svobodě, to je o sebeobraně ostatních lidí, které reálně ohrožuješ a v podstatě bys měla být ráda za to, že u vás absolutně svobodný systém není, jelikož by tu sebeobranu mohl někdo vzít do vlastních rukou... 

Pochopitelně jako jedinec vysoce ctící osobní svobodu nesouhlasím se všemi opatřeními, zejména pak jejich povahou, prezentací a hlavně motivací jejich zavedení Za všechno mohu zmínit například neustále omílané pendlery, již se stali v podstatě obětí naší, skoro až tradiční vlastnosti, která má něco společného se sousedem, kozou a naší netouze po koze vlastní (je to pouze můj osobní pohled, který se prostě nedá exaktně dokázat a plně chápu, že mnozí čtenáři to budou vnímat úplně jinak)...

Nicméně s drtivou většinou opatření se naprosto ztotožňuji, vědom si nejen touhy po svobodě a její až bytostné potřeby pro mé vnitřní fungování, ale právě i té odpovědnosti, která z ní vyplývá.
Koneckonců za poslední léta jsme si sami, dobrovolně a mnohdy za nadšeného potlesku některých nechali ukrojit tolik koleček z pomyslného salámu svobody, že tato opatření se v kontrastu s jejich potřebností, dočasností a hlavně rizikům hrozícím z jejich nepřijetí jeví jako samozřejmost. Bohužel na rozdíl od příkazů, zákazů a regulací, které přicházely v minulosti (a v budoucnu zajisté ještě přicházet budou) a téměř nulového nárůstu společenských rizik, plynoucích z jejich nepřijetí...

Tož tak na světě...