Ty nosíš zbraň, proč? Odpověď: Ano, protože policajt se mi do pouzdra nevejde!

Tuto otázku jsem už párkrát dostal. Další zněla "A proč i když jdeš u nás v dědině na poštu?" Odpověď pro mě byla jasná a jednoduchá. "Mám to jako: klíče, mobil, peněženka, (+ já) bouchačka". Prostě automatika. A proč? Vysvětlím!

Docela chápu, že ortodoxnímu pacifistovi, stejně jako člověku, který se o problematiku nikdy moc nezajímal vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Byť tento pocit už nějaký pátek neznám (ano, opravdu myslím ty vlasy :-D  ), pokusím se Vaše obavy rozptýlit.

Skutečně nejsem Chuck Norris křížený s Árným právě natáčejícím svůj epický snímek Komando, ale naprosto obyčejný týpek, který má rodinu, jenž nadevše miluje a jediné na čem mu každý den záleží je, se k ní domů zase vrátit. Rozumím. "Jsme jedna z nejbezpečnějších zemí na světě, proboha proč by ses, ty vole, neměl vrátit domů?"
Mohl bych to spláchnout naprosto trefným direktem: "Jo, to si tak jdeš v Ostravě do špitálu na odběry, nebo do Brodu na svíčkovou se šesti, a hele ho..."
Ale to by bylo příliš laciné. Snažím se, aby si to tázající se osoba co nejvíce promítla do svého světa a pochopila moje argumenty.
Proto často používám protiotázku: Ty si v autě zapínáš pás jenom, když předpokládáš, že budeš bourat? 
Samozřejmě se to dá připodobnit k mnoha jiným preventivním opatřením - hasičák doma nebo v autě, přilba pro dítě jedoucí na kole, zabezpečení domu, nebo bytu proti vykradení, atd. No a pak už je to jenom o jediném, dokázat tomu člověku, že rizika "uhoření v autě" jsou vlastně úplně stejná, jako "být zapíchnut u bankomatu". Teda vlastně nejsou, o tom níže...
Proč tedy nosím? Naprosto vynechejme záliby a koníčky ve zbraních, střílení, trampingu, bushcraftu a podobných aktivitách. Úplně rozumím argumentu, že pravděpodobnost, že se budu někdy potřebovat bránit střelnou zbraní je stejná, jako že do mě uhodí blesk (i když reálně je o dost vyšší). Na druhou stranu si ale říkám, že na domech máme hromosvody povinné ze zákona a rovněž nám do 99,9% domů žádný blesk nikdy neuhodí. 
Jádro pudla je zakopané jinde. A to sice, že jde o míru útoku vs možnost obrany. Pojďme si to trochu rozebrat...
Asi se shodneme, že policie tady není od toho, aby zabránila fyzickému napadení, loupežnému přepadení, nebo znásilnění, ale aby tento čin vyšetřila a pachatele předala spravedlnosti. Zavolat policii v okamžiku, kdy po mě chce týpek v kapuci s nožem v ruce peníze je asi stejně účinné, jako si nasadit prezervativ až po styku...
Logicky se tedy dobereme k výstupu, že budeme-li jakkoli napadeni, nezbývá, než útoku čelit. A to může znamenat i pasivní spolupráci, nebo třeba útěk, což je samozřejmě nejlepší řešení! Máme-li na něj ale vůbec čas a máme-li k němu prostor. Co když ale ne?

Z hlediska taktiky a účinné obrany musí být tato VŽDY intenzivnější, než útok samotný. A to vlastně už přímo z logiky věci. Pokud na mě někdo nastoupí se železnou tyčí v ruce a začne mě mlátit po palici, těžko se mohu bránit svými hmaty a chvaty naučenými při večerním kurzu sebeobrany městské policie Kostomlaty. Budu-li mít rovnocennou zraň (asi bychom se mohli shodnout na teleskopickém obušku), budu mít sakra problém zachytit útok a kontrovat se stejnou šancí na úspěch, notabene, když na útočníkově straně je moment překvapení. Potřebuji tedy účinnější zbraň. V tomto případě by to mohl být pepřový sprej, plynová pistole, nebo například pes, kterého venčím (pochopitelně se započítanými "ztrátami" ve formě zranění, než se mi vůbec podaří zareagovat). Jinými slovy obrana musí mít mnohem větší intenzitu, než útok samotný. (a mimochodem i na toto zákon pamatuje. Fámy, že obrana musí být méně intenzivní než útok je hojně rozšířený fake. Obrana pouze nesmí být zjevně nepřiměřená = napadne mě holka 45kg, začne mě mlátit pěstičkami do obličeje a já ji seřežu jak sirotka nohou od stolu. Přičemž by při mých fyzických dispozicích stačilo ji chytit za pacičky. #feministkyprominou!)
 

Pojďme se podívat na něco málo statistik, abychom číslům nezůstali nic dlužni:

Podle statistik samotných hasičů v ČR ročně shoří něco okolo 2000 aut.

V této statistice jsou započteny i žhářské útoky, požáry zemědělské techniky, průmyslové havárie apod. Statistiku aut pouze osobních se mi dohledat nepodařilo, ale dejme tomu odhadem, že by to mohlo být klidně 75%. Takže řekněme 1500 případů ročně, kdy shoří osobní automobil.
Stále více lidí si proto pořizuje hasící přístroj do auta a to je pochopitelně dobře, sám ho tam mám rovněž. Dokonce k tomu vyzývá sám hasičský sbor ČR.

Stačí si jen zadat do google vyhledávače frázi "pořiďte si hasící přístroj do auta" a vyskočí na vás bambilión odkazů na autofóra, renomované zpravodajské weby, dokonce i doporučení PČR o tom, jak je důležité si hasičák do vozu pořídit. A já tomu tleskám!

Na druhé straně ale nemohu ignorovat jiná rizika, která jsou podle mého názoru někdy dokonce pravděpodobnější, než to, že uhořím v autě. Zde je odkaz na statistiky kriminality v ČR dle zdrojů PČR.

Statistiky jsou vedeny po měsících a v excelových přehledných tabulkách. Budete-li si chtít počíst, je to celkem zajímavý zdroj informací.

Podívejme se spolu jen na statistiku za Leden loňského roku, tedy 2019:

Jenom červeně označená trestná činnost, která přímo implikuje použití násilí buď na osobě, nebo na majetku (a hrozí tak násilí na osobě, se kterou se pachatel střetne) obsahuje 3233 případů. A to opakuji, jen za měsíc Leden přátelé!

Modře označené TČ, které násilí přímo neimplikují, ale samozřejmě implikovat mohou (pokud bude pachatel vyrušen například při poškozování cizí věci, nebo prachobyčejné krádeži železného šrotu z vaší zahrady...) si spočítejte sami.

Pro šťouraly a detailisty zdůrazňuji, že jsem si vědom faktu, že všechny násilné trestné činy nebyly spáchány na veřejném prostranství, nebyly spáchány na nezúčastněných osobách, ale často v rodině. Nicméně znovu bych chtěl upozornit na to, že jsou to statistiky pouze za jeden jediný měsíc...

A co tím chtěl básník vlastně říci? Chtěl se jen pozastavit nad tím, že hasícímu přístroji v autě se nepodivuje vůbec nikdo, ale zbrani na mém opasku ano, přestože šance, že budu muset použít hasící přístroj v autě je odhadem minimálně 15x menší, než ta, že budu muset čelit nějakému násilí, ať už bude vedeno proti mé osobě, mým blízkým, nebo osobně třetí, která toho bude potřebovat. 

Rozumím obavám, že mi může "rupnout v kuli" a někoho zastřelím. Nicméně pokud budu chtít provést něco promyšleného, tak je mnoho jiných a mnohdy účinnějších způsobů, od použití auta, až po návštěvu hobby marketu, lékárny a prodejny s tlakovými hrnci.

Pokud má někdo obavu z jednání v afektu, jsem bytostně přesvědčen, že bonusy, které plynou z důvěry státu k ozbrojeným, bezúhonným a spolehlivým občanům (což si všechno stát prověřuje) mnohonásobně převyšují rizika z toho vyplývající...
Komplexně rozebrat téma rizik vs bonusů společnosti, v níž určití lidé, po splnění poměrně složitých podmínek mohou vlastnit zbraň by vydalo na další blog. Ale pokud o to bude zájem, rád se do toho pustím. Jsem přesvědčený, že svůj postoj bych dokázal obhájit pádnými argumenty.
Závěrem. Neobávejte se lidí, kteří nosí zbraň. Jsem si sice vědom, že ne 100% všichni jsou 100% zodpovědní, nicméně systém je nastaven dobře a nikdy nevíte, kdy vám někdo, kdo nosí, zachrání život. Pojďme se bavit o tom, zda se na systému dá něco vylepšit, zda se dají ještě více odfiltrovat už tak velice zřídka se vyskytující excesy. Pojďme se bavit o tom, jak nás, co se o zbraně zajímáme, rozumíme jim a umíme s nimi zacházet k vám přiblížit natolik, abyste se nás nebáli, ale brali nás jako někoho, koho třeba někdy v budoucnu můžete potřebovat.

(Věděli jste třeba, že můžete navštívit střelnici s někým, kdo vlastní zbrojní průkaz a ten vás může klidně nechat zastřílet ze svých zbraní? Moje žena by mohla povídat :-)   )

Zkuste si sami odpovědět na otázku, zda byste 10.12.2019 seděli v ambulanci ostravské nemocnice raději vedle někoho, jako jsem já, nebo například vedle Jirky Dienstbiera mladšího...

Když od těch samých lidí, od kterých slýchám, že nesmíme propadat strachu z terorismu, imigrace a změn naší společnosti, pak slyším nadšený jásot pro regulace zbraní přicházející z evropské komise, protože mají strach z toho, "co kdybychom náhodou něco provedli" říkám si, jestli oni si z nás nedělají tak trochu (_!_)

Mají obrovský strach z vlastních občanů, kteří jsou obrazně řečeno "svléknuti do trenek, prolustrováni, proškoleni a prozkoušeni", ale z lidí o kterých ví jenom to, co jsou jim sami ochotni říct strach nemají. To mi připadá až jako plivnutí do tváře všem, kteří je s odpuštěním živí...

A pokud už nic jiného a tato problematika jde naprosto mimo Vás, nezajímáte se o ni, tak nám, pěkně prosím, nechejte alespoň možnost účinně bránit sebe, své rodiny a majetek, budeme-li tak, nedej bože, muset někdy učinit. Díky moc.

Toš tak na světě...